SPIEGEL: Madonno, co se týče hudby, jste stále na vrcholu: Právě jste vyhrála cenu Grammy, v březnu budete přijata do Rock'n'rollové síně slávy. A na jaře vám vyjde dlouho očekávané album. Ale když mluvíme o filmovém průmyslu, v něm tak úspěšná nejste. Kritika vás jako herečku nešetřila a zrovna davy se na vaše filmy nehrnuly. Teď jste dorazila do Berlína představit svůj režijní debut s filmem Filth and Wisdom. Nejste masochista?
MADONNA: Zapomínáte, že pro tentokrát nejsem herečka. Sedím tu jako režisérka a je to pro mě úplná novinka. Vlastně se v téhle profesi cítím lépe než v té herecké.

SPIEGEL: Proč?
MADONNA: Režiséři vyprávějí příběhy a to je mi blízké. Jako herečka jsem jen součástí příběhu, který nejde do hloubky, a díky tomu jsem si leckdy připadala nepříjemně. Jako režisérka mohu do příběhu vnést svůj pohled.

SPIEGEL: Protože chcete být šéf, který se stará o všechny věci?
MADONNA: Ne, tak to není. Samozřejmě je to i o kontrole. Na druhou stranu se jako režisérka o všechno nestarám, protože výsledek vznikne díky celému týmu a spolupráci. Spolupracovala jsem na scénáři a zároveň jednala s kameramany, herci a techniky. Jsem strašně ráda, když všechno do sebe zapadá a funguje.

SPIEGEL: Ale jenom, když máte poslední slovo, že ano?
MADONNA: Samozřejmě, to já v jisté chvíli říkám: "Fajn, uděláme to takhle!" To proto, že pracujeme na mé vizi. Ale tu bych sama zrealizovat nemohla.

SPIEGEL: Podporuje vás manžel, režisér Guy Ritchie?
MADONNA: Před natáčením mi dal dobrou radu. Řekl: "Musíš si být jistá tím, kam chceš věci dovést. Pokud budeš nervózní a ostatní si toho všimnou, celé to pokazíš."

SPIEGEL: Lidé si ve skutečnosti nemyslí, že o sobě pochybujete. Nebo je Madonnino ego křehčí, než si každý myslí? Kdy jste byla naposledy nervózní?
MADONNA: Tohle ze mě dělá dobrou herečku, co? Věřte mi, bývám nervózní poměrně často, když jsou pro mě věci nové a když chci zanechat dojem. A jak jsem byla nervózní, když začalo natáčení tohoto filmu... Bála jsem se, že všichni ti profesionálové, kteří pracovali s věhlasnými režiséry, mě nebudou brát vážně.

SPIEGEL: A jak to vyšlo?
MADONNA: První natáčecí den byl velice těžký. Samozřejmě ode mě zkušený kameraman neočekává, abych mu řekla, kam si má položit svoje zařízení. Vážně jsem si musela dávat pozor, aby mě brali vážně.

SPIEGEL: Musela jste si díky práci ve studiu zvyknout na to, že vám někdo radí?
MADONNA: Ano, je to hodně podobné. Ale nejsem diktátorka. Ráda si poslechnu radu kameramana, když mi navrhne odlišný úhel snímání. A proto beru vážně i Justina Timberlakea, když mi ve studiu řekne, že by ta píseň mohla znít jinak.

SPIEGEL: Jak se vyrovnáváte s kritikou? Není to někdy riskantní, říct vám - hvězdě - že váš nápad přece jen není tak dobrý?
MADONNA: To záleží na jednotlivých případech. Když má někdo lepší nápad než já, nemám problém to přijmout. Ale když režíruji danou scénu a jsem přesvědčená o své vizi a jak jí chci dosáhnout, prostě to tak zůstane.

SPIEGEL: Ve vašem příběhu si mladí lidé razí svoji cestu, aby naplnili své sny o velké kariéře. To vypadá, jako by byl ovlivněn vaším osobním příběhem.
MADONNA: Ano, chtěla jsem napsat scénář, který by byl úzce spjatý s mým osobním životem. Pokud chcete vyprávět dobrý příběh, měli byste povídat o věcech, o kterých něco víte. Před třiceti lety jsem přijela z Michiganu do New Yorku. Jako malá jsem chodila na hodiny tance a snila o kariéře baletky, ale pak se mi odhalila pravá tvář New Yorku. Společně s ostatními tanečníky jsme sdíleli své vize a taky chudobu. Byli jsme hladoví a potřebovali práci.

SPIEGEL: Ve vašem filmu podnikavá tanečnice zjišťuje, že bude muset prodávat své krásné tělo. Tohle s mladou Madonnou také souvisí?
MADONNA: No, to už bychom můj rozum trochu zveličovali. Je to změna morálních zásad - cokoliv to bude stát, dosáhnu toho. Na druhou stranu je tohle motto pravdivé.

SPIEGEL: Co je těžší, stát se slavnou nebo slavnou setrvat?
MADONNA: Je daleko těžší zůstat na vrcholu. Je snadné dostat se do klubu, ale těžší je v něm přežít.

SPIEGEL: Když mluvíme o přítomnosti - je složitější být slavná v digitálním světě s internetem a mobily, než tomu bylo v 80. letech, kdy jste začínala s kariérou?
MADONNA: To je jen mýtus. Vždycky bylo vyčerpávající být slavný. Spousta umělců - ať už ve filmovém nebo hudebním průmyslu - pod tíhou své slávy strádalo, například Marilyn Monroe. Je nesnesitelné, když vás neustále někdo pozoruje, hodnotí a soudí. Když se procházíte s dětmi po ulici a někdo o tom napíše nebo rovnou za vámi přiběhne pět lidí s foťáky, to je hodně zvláštní. A nemám tím na mysli sebe, ale spíše princeznu Dianu nebo Britney Spears.

SPIEGEL: Tak jaký je váš návod, jak přežít v tomto světě?
MADONNA: To není žádné tajemství. Jsou lidé, kteří nejsou schopní zvládnout těžké časy, nejsou uzpůsobeni pro veřejný život. A věřte mi, je těžké nenechat se ovlivnit nesmysly, které o vás lidé šíří. Někdy si připadám jako štvané zvíře. Je užitečné mít sebedůvěru, než se stanete slavným. A rozhodně užitečné není být obklopen lidmi, kteří s vámi jednají jako s polobohem a kteří si neuvědomují rozdíl mezi iluzí a realitou.

SPIEGEL: Natáčela jste film v Londýně, kde většinu času žijete. Podle propagační brožury k filmu zbožňujete evropské režiséry jako je Federico Fellini. Cítíte se být více Evropankou než Američankou?
MADONNA: Mě vždycky Evropa fascinovala. Už jako teenager se u mě rozvinul jistý druh posedlosti starověkem. Jeden rok jsem chodila na univerzitu v Michiganu, kde měli filmový klub a pouštěli tam evropské filmy. Byla jsem ohromená ze starých italských a francouzských filmů. Vlastně nemám žádný nejoblíbenenější film nebo režiséra, ale Godard mě hluboce ovlivnil v natáčení mého snímku.

SPIEGEL: Ekologické povědomí je v posledních dnech módní záležitostí. Vy jste očividně fanynka bývalého viceprezidenta a "eko-kazatele" Al Gorea. Stále létáte soukromým tryskáčem?
MADONNA: Jsem nadšena z filmu Ala Gorea o klimatické katastrofě. Protože všechno to lamentování okolo umění a kreativity je vážně absurdní, pokud budeme žít na zničené planetě. A ano, změnila jsem svůj život, a doufám, že vy také!

SPIEGEL: Sledujete politickou kampaň v Americe?
MADONNA: To je přesně to, co dělám - pozoruju! Jestli teď chcete vědět, koho budu volit, pak je má odpověď "nemám ponětí"! Ještě jsem se nerozhodla. Ale pokud chcete prohlášení - rozhodně nejsem fanoušek George W. Bushe!

SPIEGEL: 16. srpna vám bude 50. Uspořádáte raději větší nebo menší párty?
MADONNA: Párty to bude každopádně.

SPIEGEL: Říká se, že to bude velká oslava.
MADONNA: Mám ve zvyku pořádat velké párty.

SPIEGEL: Údajně uspořádáte koncert v Central Parku v New Yorku. Alespoň to tvrdí anglické bulváry.
MADONNA: To je nesmysl a neměli byste tomu věřit.

SPIEGEL: Zkoušela jste se někdy vyhledávat na Google?
MADONNA: Nejsem šílená. Používám internet jenom jako slovník.

SPIEGEL: A co jste v něm hledala naposledy?
MADONNA: Něco o spisovateli jménem Rudyard Kipling. Chtěla jsem vědět, jestli byl nacista nebo ne. V jeho knihách se často objevoval symbol hákového kříže. Ale našla jsem, že strávil spoustu času v Indii a tam je hákový kříž vnímán jako starodávný symbol štěstí.