[telefon vyzvání]

INGRID SISCHY: Haló?
MADONNA: Ahoj, Ingrid. Jak se máš?

INGRID SISCHY: Dobře. Co ty?
MADONNA: Taky dobře, díky. Dlouho jsme se neslyšely.

INGRID SISCHY: Já vím. Než ale začneme náš rozhovor, musím se tě na něco zeptat. Je tvůj telefon připojen?
MADONNA: Jestli je můj telefon připojen?

INGRID SISCHY: Respektive, jestli má tvůj telefon kabel ve zdi?
MADONNA: Jo, jo. Nemám ráda bezdrátové telefony. Jsou moc rušivé.

INGRID SISCHY: Díky Bohu. Protože ty bezdrátové nespolupracují moc dobře s nahrávacím zařízením, které tu používáme. Takže, Madonno, miluju album Music. A gratuluji k úspěchu, kterého dosáhlo za těch několik měsíců. Prostě gratuluji ke všemu.
MADONNA: Díky.

INGRID SISCHY: Tak jdeme na to. Na Music je několik písní, o kterých bych s tebou chtěla mluvit. Třeba "What It Feels Like for a Girl". Můžeme začít u ní?
MADONNA: Jistě. Zrovna si snažím utřídit nápady, jaký videoklip pro tuhle písničku udělat, protože to bude můj příští singl. A bude ho režírovat můj manžel, na což se těším.

INGRID SISCHY: Páni. To je poprvé, co tě bude Guy Ritchie režírovat, že ano?
MADONNA: Ano, budeme spolu pracovat poprvé. Bude to ta pravá zkouška. [směje se] Zdá se mi to jako ironie, že to bude zrovna u "What It Feels Like for a Girl", protože je na to až moc mužský.

INGRID SISCHY: Chápu. Taky si to myslím.
MADONNA: Je tak mužný a z jeho filmů testosteron přímo srší, ale už jsem se ho ptala dávno, k jaké písničce na tomhle albu má nejblíž, a je to právě tahle.

INGRID SISCHY: Není to zajímavé? Ta píseň je jako velká ruka, která se najednou objeví a chytne tě. Co se dělo ve tvém životě, když jsi ji psala?
MADONNA: Napsala jsem ji tak v půlce vytváření alba, když jsem byla těhotná a skrývala jsem to před světem. Bylo to divoké období mého života. Neměla jsem tehdy ustálený vztah a to hlavně kvůli tomu, že jsme oba žili v jiné zemi.

INGRID SISCHY: Ty v Americe, Guy v Británii.
MADONNA: Bylo to něco ve stylu: "OK, nechci se přestěhovat do Anglie." - "No, já zas nechci do Ameriky." Samozřejmě jsem jako dívka udělala první kompromis já. [směje se] To ženy dělávají. Nemyslím si, že jsme lepší než muži, ale věřím tomu, že máme jakýsi "vycházení vstříc" chromozom. Popadla jsem svůj život, dceru a vůbec všechno, pronajala si v Londýně dům, přestěhovala se tam a rozhodla se, že tam i nahraju album. A od té chvíle začal náš vztah klapat. Ale byla to pro mě obrovská oběť, a vím, že byl nervózní kvůli tomu, že se stane otcem. A tak byl můj život tehdy jako na horské dráze. Vzpomínám si, jak jsem do práce chodila každý den ve velkém kabátě, abych skryla své těhotenství. Pomyslela jsem si: "Ach, Bože, kdyby tak lidi věděli…" A tak z toho vyšla tahle píseň: jsi těhotná, tvé hormony se bouří a ty to nemůžeš nikomu říct.

INGRID SISCHY: To bylo podruhé, co jsi to nikomu nemohla říct, viď? Když jsi čekala Lourdes, bylo to během natáčení filmu Evita v roce 1996, a také jsi to musela udržet v tajnosti jako nějaké státní tajemství.
MADONNA: Přesně. Říkala jsem si: "Proč se mi tohle děje? Proč musím svá těhotenství před každým skrývat?" Ale když jsem čekala Rocca, bylo to z několika důvodů. Nedokážeš si představit, jak to pro mě bylo hrozné, a ta opuštěnost byla velkou součástí toho, proč vznikla tato píseň. A další - ta nejvíc zřejmá věc - byla ta, že procházíš životem. Mám tím na mysli, že naše generace byla povzbuzována, aby chytila život za koule, abychom byli strašně nezávislí, měli skvělé vzdělání, následovali své sny, nakopávali zadky atd., a já se cítím, jako bych se jednoho dne probudila a pochopila ty chytré, drzé holky, které toho tolik dokázaly, mají svoje peníze, jsou nezávislé - ale děsí se mužů. Pomyslela jsem si: "Proč mi to nikdo neřekl? Proč mě nikdo nevaroval?" A o tom také tahle píseň je - spolknout tu hořkou pilulku.

INGRID SISCHY: Je to přímo v textu - "Do you know what it feels like / for a girl? / Do you know what it feels like in / this world / for a girl? / Strong inside but you don't know it / Good little girls they never show it / When you open up your mouth to speak / Could you be a little weak?"
MADONNA: Přesně. Ten pocit zranitelnosti, který mě inspiroval k napsání téhle písničky.

INGRID SISCHY: Vědělas, že to bude ono, když jsi tu píseň psala?
MADONNA: Věděla jsem, že jsem napsala něco opravdového.

INGRID SISCHY: Takže je tvým cílem tvořit pravdivý materiál?
MADONNA: Ano, najít správný a přesný materiál, ale také umět ho rozvinout, protože mnohokrát můžu vymyslet něco opravdového, ale není to prostě ono. Vždycky z toho hned nevzejde stravitelný materiál. A když se snažíš osvítit lidi, nebo je inspirovat, něco v nich probudit - a věř mi, tohle jsem se z několika věcí naučila - nikdy se nedostaneš moc daleko, když budeš na lidi útočit.

INGRID SISCHY: Naposled, když jsme měli příležitost si spolu promluvit (interview ve Vanity Fair), bavily jsme se o dětech, a tys řekla, že až potkáš toho pravého, budeš chtít další dítě. A znovu se vdát. A teď se to všechno stalo. Díky těm krátkým rozhovorům, které jsme spolu během několika let udělaly, mi připadá, jako bychom se potkaly v každé kapitole tvého života.
MADONNA: Ó, ano. Vlastně, hodně se toho stalo od té doby, co jsme spolu mluvily naposledy, nám oběma.

INGRID SISCHY: Přesně tak.
MADONNA: Ale trvalo mi jenom 40 let, abych našla svoji spřízněnou duši. [směje se]

INGRID SISCHY: Vědělas, že se to stane, když váš vztah začínal?
MADONNA: Ne. Zpočátku ne. Věděla jsem, že je to impozantní muž, který má velký talent a skvělé myšlenky. Ale připadalo mi, že máme spoustu problémů. Tak jsem si pomyslela: "Jo, paráda, našla jsem skvělého kamaráda."

INGRID SISCHY: A pak?
MADONNA: Trvalo mi dlouho, než jsem od tohohle pohledu ustoupila - a myslím, že právě díky tomu to fungovalo. Protože jsem už neměla obvyklé představy o ideálním románku a chlípných tužbách. Neříkám, že mě nepřitahoval, ale musela jsem si to všechno nechat projít v hlavě. Nejdřív to, jak geograficky neslučitelní jsme.

INGRID SISCHY: Zní to, že v tomhle případě to byla dobrá věc.
MADONNA: Trvá tak dlouho, než někoho skutečně poznáš, a my měli hodně rozvleklé námluvy. První rok našeho vztahu nám trvalo, než jsme se "zapsali" jeden do druhého.

INGRID SISCHY: Skvělé.
MADONNA: Ano, bylo to skvělé. Přesto to bylo tenkrát frustrující. Někdy jsem mu chtěla utrhnout hlavu. [obě se smějí] Ale když se ohlížím zpátky, byla to skvělá cesta poznat toho druhého, aniž bys byla zaslepená tím, jak je skvělý. Protože dokážeš lidem hodně věcí odpustit, když jsi zaslepená nedůležitými věcmi.

INGRID SISCHY: Myslím, že psaní hrálo v tvém životě velkou roli, viď? Už od doby, kdy jsi byla teenager a četlas ve svém pokoji v Michiganu Sylvii Plath a Anne Sexton.
MADONNA: Ano. Musíš umět psát, než vejdeš do mého pokoje. [směje se] Mám tím na mysli, buď mi napiš dobrý dopis, nebo jdi do prdele.

INGRID SISCHY: Víš, co mě zaujalo? Když jsem se podívala na promo fotografie a vůbec koncept k albu Music (s fotkami, které udělal Jean-Baptiste Mondino), a pak na videoklipy, vzpomněla jsem si na tebe a psaní v širší souvislosti. Jednou jsi mi řekla, že když jsi byla mladší, chtěla jsi prožít románek s básníkem, který by měl kovbojské rysy. Ale ve skutečnosti se to vyvinulo daleko víc - vzala sis Skota a stala ses svým vlastním básníkem-kovbojem.
MADONNA: [vybuchne smíchy] Ano. Dokonalé.

INGRID SISCHY: Přetvořila jsi mýtus o americkém západu, ztělesněném v muži - sama ses jím totiž stala.
MADONNA: Správně. Vlastně jsem ho vytvořila. Miluju celou představu Západu - smyslná poetika, prodýchnutá vůní rolnické země. Ale samozřejmě to musí mít určité hranice. Myslím, že každá z mých písniček je v něčem lidová. Je jednoduchá a lyrická, ale když ji zkombinuješ s moderní technologií…

INGRID SISCHY: … hranice se posunou. O tom mluvím. Když vidím obrazy Západu, vždycky si vzpomenu na ty fotografy, kteří tam zamířili fotit…
MADONNA: Lidé jako Richard Avedon?

INGRID SISCHY: No, myslím mnohem dřív. Fotografové jako Timothy O'Sullivan, Carleton Watkins, a všichni, kteří tam jeli vyfotit, co se skrývá pod těmi symboly. Nejen ten prostor, ale i to, jak na tom byla Amerika v 19. století.
MADONNA: Ano, pro mě je to základní kámen Ameriky.

INGRID SISCHY: Naprosto. A právě na tuhle dobu jsem se naladila, když jsem poprvé uviděla videa a obrázky k Music, a zvlášť když jsem uslyšela samotnou hudbu. Všechno se mi to zdá jako čistě americké. Je zajímavé, že tohle všechno vzniklo, když ses zamilovala do někoho, kdo není Američan, a začala jsi s ním trávit spoustu času mimo tuhle zemi.
MADONNA: Ano, je to zvlášní.

INGRID SISCHY: Opravdu?
MADONNA: Já vím. Každý si myslí a píše o tom, že jsem se kompletně stala anglofilkou. Říká se o mně, že se o Ameriku nezajímám. Ale to není vůbec pravda. Někdy musíte od něčeho odejít strašně daleko, abyste to skutečně ocenili a uviděli v jiném světle. O tomhle se ale nikdo nezmínil. A co fakt, že skoro každý, s kým jsem na albu Music pracovala, je Evropan. Mondino vytvořil výtvarnou část, Mirwais Ahmadzai a William Orbit, kteří se mnou koprodukovali většinu písniček, jsou také Evropané.

INGRID SISCHY: Ano, ale i tohle je svým způsobem americké.
MADONNA: Je to legrační. Prošla jsem si různými obdobími, kdy jsem si pomyslela: "Ó, Bože, já se přece nemůžu Amerikou zabývat."

INGRID SISCHY: K tomuhle tématu - ani bych se tě na to nemusela ptát, ale chci slyšet tvoji odpověď.
MADONNA: Na co?

INGRID SISCHY: No, je pro mě pochopitelné, proč Skotsko…
MADONNA: … proč jsem se tam vdala?

INGRID SISCHY: Pamatuj, že jsem tam vyrůstala a chodila do školy. Proto dám Skotsku plus za cokoliv. [obě se smějí]
MADONNA: V první řadě ze Skotska přímo čiší jeho atmosféra, je tak krásné. A chtěli jsme najít místo, kam by se dalo obtížně dostat, protože když se lidé i přes překážky musejí někam dostat, poznáte, že tam vážně chtějí být. Bylo to takové prostředí odříznuté od světa. Já jsem totiž romantička. Já a můj manžel jsme oba posedlí historií, a chtěli jsme se brát na místě plného historie. Pomohl mi vážit si té hrubé a syrové stránky přírody. Nemůžete před ní utéct, když se dostanete na sever Skotska. Takže náš výběr byla vlastně taková kombinace několika věcí. Jeho rodina je skotská, takže měl na sobě kilt, což bylo pěkné.

INGRID SISCHY: Není tam příroda jednou z nejhezčích věcí?
MADONNA: [vzdychne] Prosím. Nemůžu ti ani říct, jak jsem byla šťastná, že jsme se tak rozhodli. Byl to doopravdy magický zážitek - celý ten týden. Velmi osobní a intimní.

INGRID SISCHY: Vypadá to, že lidé, které miluješ, se účastnili.
MADONNA: Ó, ano. Mohli jsme se rozhlédnout po místnosti a cítit, jak nás každý podporuje.

INGRID SISCHY: Krásné.
MADONNA: To bylo. Guy a já jsme dostali maily, ve kterých nám přátelé psali: "Díky, teď jste mi zruinovali život." [obě se smějí] Víš, atmosféra byla jako když jsi na konci víkendu nebo letního tábora, nikdo nechtěl odjet, nikdo nechtěl nikoho opustit. Bylo tam tolik lásky, o tom to celé bylo, ani jsme nemohli najít lepší místo - starý hrad uprostřed skotské přírody. Skotové jsou skvělí. A mimochodem, nikdo na nás neparazitoval, každý tam byl důvěryhodný a postaral se o nás. Byla to taková velká rodina.

INGRID SISCHY: Poslyš, až jednou budeš mít čas, což se nejeví jako blízká budoucnost, budeš nadšená ze Sira Waltera Scotta.
MADONNA: Sir Walter Scott?

INGRID SISCHY: Nečetlas ho?
MADONNA: Něco jsem o něm slyšela, ale nečetla jsem ho.

INGRID SISCHY: Ivanhoe - je to ta nejromantičtější kniha.
MADONNA: V jakém období to napsal?

INGRID SISCHY: Začátkem 19. století. Žil 1771 - 1832.
MADONNA: OK, píšu si to. Je to něco o historii?

INGRID SISCHY: Je to celé historické.
MADONNA: Fajn, to se nám líbí.

INGRID SISCHY: Teď dál. Doslechla jsem se, že vyjedeš na turné… (Madonnino poslední oficiální turné bylo The Girlie Show v roce 1993.)
MADONNA: Jo, je to v plánu.

INGRID SISCHY: Kdy?
MADONNA: Tohle léto. Konečně jsem se dokopala do studia na zvukové zkoušky.

INGRID SISCHY: [směje se] Nemohla jsem se zúčastnit party v New Yorku k vydání alba Music, kterou jsi uspořádala minulý listopad v Roselandu, ale spousta lidí z redakce tam bylo, a doslova se rozplývali. Když jsi se objevila na jevišti, prý to vypadalo, jako by ses vrátila domů.
MADONNA: Ano. Bylo to fantastické. A totéž vystoupení v Londýně, které se mi zdálo ještě lepší.

INGRID SISCHY: Jasně.
MADONNA: Proto dělám to, co dělám. Psaní je toho velká součást, ale vystupování je stejně důležité, a já nevystupovala už docela dlouho. A nutí mě to říkat si: "OK, musím to udělat, musí to být větší a lepší, s pořádnou muzikou a všemi věcmi okolo." A pak se uvidí, co to udělá. Jsem z toho vždycky neuvěřitelně nervózní, protože…

INGRID SISCHY: … já ti nic nevyčítám.
MADONNA: Víš, nikdy se nechci opakovat. Nevidím důvod udělat show, dokud nemůžeš nabídnout něco, co nezaútočí na tvoje smysly. Nestačí jen vystoupit na pódium a zazpívat písničku. Je to všechno o divadle, dramatu, překvapení a napětí. Takže se na to vždy těším, ale zároveň jsem nervózní. Pokaždé povídáMadonna: "Dokážu to? Zvládnu to?" Je to obrovský závazek, a navíc teď mám dvě děti.

INGRID SISCHY: Přesně tak.
MADONNA: Není čas na únavu. [směje se]

INGRID SISCHY: A manželství.
MADONNA: Ó, můj Bože, ano. [obě se smějí]

INGRID SISCHY: Můžeš být trochu konkrétnější, co se týče tvých plánů?
MADONNA: No, turné se bude konat v létě. Začnu zkoušet v dubnu a na turné vyjedu od června do září.

INGRID SISCHY: Bude to Amerika nebo celý svět?
MADONNA: Amerika a Evropa. Možná Asie, uvidíme.

INGRID SISCHY: Neptám se proto, aby to znělo podlézavě…
MADONNA: [směje se] … abys nebyla vlezdoprdelka.

INGRID SISCHY: Vypadáš, že si to řádně užíváš.
MADONNA: Cítím se dobře. Jako když jsem se vdala. Stanou se určité věci a ty o nich vůbec nepochybuješ. Víš, že budou určité výzvy, víš, že to bude trnitá cesta, ale taky jsi si vědoma každou částí svého těla, že to bude správná věc, kterou uděláš.

INGRID SISCHY: A tady máme další píseň o důvěře, tentokrát z jiného úhlu, druhý singl z alba Music - "Don't Tell Me".
MADONNA: No, inspirace pro tuhle písničku přišla od mého švagra, Joe Henry, který je ženatý s mou sestrou. Je to jeden z mých nejoblíbenějších lidí na celém světě, skutečný poeta, zpěvák a skladatel dohromady. Joe Henry napsal svoji verzi a poslal mi ji. Původně to byla poměrně smutná píseň, tak jsem ji vzala, dopsala a běžela k Mirwaisovi, se kterým jsme hudbu doupravili. Ale co na ní miluju, je ten její vzdor.

INGRID SISCHY: Já taky. "Don't tell me to stop / Tell the rain not to drop / Tell the wind not to blow / Cause you said so."
MADONNA: Pro mě je to romantická píseň. Můžeš mi odtrhávat kůži, ale neříkej mi, koho mám milovat nebo jak mám milovat. Neříkej mi, že to mám vzdát. Pro mě je to v jistém směru jako píseň od Franka Sinatry: "If I can make it there, I'll make it anywhere."

INGRID SISCHY: Byla "Music" první skladba, kterou jsi pro album napsala?
MADONNA: První věc, na které jsem s Mirwaisem pracovala, bylo "Paradise (Not for Me)", nejhůře proveditelná a komerční píseň. A pak jsme začali pracovat tak nějak pozpátku, ale "Music" byla pravděpodobně druhá písnička. A ta určila tón pro zbytek alba.

INGRID SISCHY: Za tenhle song jsi dostala dvě nominace na cenu Grammy, že ano? (Singl "Music" je nominován na Nejlepší nahrávku roku a Nejlepší vystoupení ženské popové zpěvačky; navíc album Music má nominaci na Nejlepší popové album.)
MADONNA: Jo, to je pravda.

INGRID SISCHY: Teď se tě chci zeptat na Britney Spears.
MADONNA: OK.

INGRID SISCHY: Důvod, proč mě to tak zajímá, je ten, že za tím bude něco víc než jak to vypadá.
MADONNA: Mm-hmm.

INGRID SISCHY: Neustále slyším lidi říkat, "jak jsi srandovní".
MADONNA: Myslíš ironická?

INGRID SISCHY: Ano.
MADONNA: No, očividně to i podporuju, protože - i když vím, že to lidi zmate - ten opravdový cit, který k ní chovám, je velmi obranářský. Ani se mě neptej proč.

INGRID SISCHY: To byl můj záměr.
MADONNA: Nebudu tu sedět a rozpitvávat její hudbu.

INGRID SISCHY: Jasně, to ani nechci.
MADONNA: Ani by to nemělo cenu, bylo by to jako rozebírat hudbu mé dcery.

INGRID SISCHY: [směje se]
MADONNA: Víš, něco na ní je. Ačkoliv je neuvěřitelně úspěšná, z nějakého důvodu o ní smýšlím jako o smolaři.

INGRID SISCHY: Tím je. Ale proč? Nedávno jsem o tom uvažovala.
MADONNA: Vím, je to divné.

INGRID SISCHY: Pomyslela jsem si: "Proč si myslím, že tahle osoba - která má miliardy dolarů a je tak úspěšná - je smolař?" Je to jakási oběť snobství. Nezačala jsi ji svým způsobem vychovávat, když si z ní lidé dělali legraci, zvláště z jejích vystoupení?
MADONNA: Přesně. Je to jako když jdeš na party a je tam holka, které se každý vyhýbá, protože je až moc hezká nebo tak něco. Vždycky chci přijít a povídat si s tím "vyvrhelem". Takové je to i v tomhle případě. Je to oběť snobství. Lidé si povídají, že je taková a maková, a má umělá prsa a bla bla bla. Víš, když vidím, že si někdo někoho dobírá, chce se mi zasáhnout a promluvit s ním. Rozumíš mi?

INGRID SISCHY: Proč si myslíš, že to tak je?
MADONNA: Nevím. Možná se s ní do určité míry srovnávám, protože cítím, že jsem byla také obětí snobství, když jsem začínala. Nemůžu ani spočítat, kolikrát jsem o sobě četla věci, které jsem okamžitě vypouštěla z hlavy.

INGRID SISCHY: Pokračuj.
MADONNA: Věci typu, že nemám talent, že neumím zpívat a podobně. A teď vidím, jak se tyhle věci stávají jí samotné, a proto ji tak bráním. Je snadné krizovat lidi, že ano?

INGRID SISCHY: To určitě je.
MADONNA: Prostě přejít všechno to bla bla bla, postavit se, chytit se za koule a jít do toho. To, že jsem nosila tričko s nápisem Britney Spears, bylo svým způsobem srandovní, i když na tom není nic neobvyklého. Když víš, že je něco správně, prostě to uděláš. Přísahám Bohu, od té doby, co jsem si ho oblékla, až do ukončení mého promo turné, bylo to triko mým talismanem. Bude to znít zvrhle, ale přineslo mi štěstí.

INGRID SISCHY: Když se bavíme o mladých umělcích, objeví se u Mavericku (nahrávací společnost, kterou Madonna spravuje se svým kamarádem Guyem Osearym) nějací noví interpreti, o kterých bys nám chtěla říct?
MADONNA: Hmmmm, uvažuju o lidech, kteří teď dělají na desce ve studiu a které znáš. Alanis Morissette vyjde nové album a Prodigy také. A pak tam je švédská zpěvačka jménem Amanda. Je velmi mladá a má neuvěřitelný hlas. A plánujeme rozjet latinskoamerickou odnož společnosti.

INGRID SISCHY: Vážně? To jsem nevěděla. To je skvělé.
MADONNA: Přesně tak. A právě se snažíme získat skupinu zvanou Cafe Tacuba. Slyšela jsi o nich?

INGRID SISCHY: Ne.
MADONNA: Jsou neuvěřitelní a jsou to Mexičani. Vlastně se teď snažíme získat spoustu umělců. Existuje tolik talentů, ani nemáš ponětí. A není to jenom typický latinskoamerický pop, je mnohem ostřejší - zajímavý materiál, věci, které bys nečekala. Taková latinskoamerická verze francouzské skupiny Air, znáš ji? Je to něco podobného. Rozjíždíme značku v Miami a mám z toho vážně radost.

INGRID SISCHY: To je dobře. A kdy s Guyem natočíte videoklip k "What It Feels Like for a Girl"?
MADONNA: Natáčíme ho za tři týdny.

INGRID SISCHY: A bude se točit v Los Angeles?
MADONNA: Ano.

INGRID SISCHY: Když se tahle spolupráce povede, třeba ho pak necháš, aby tě režíroval někdy znovu.
MADONNA: Ó, jo, myslím si, že je génius. Ráda bych s ním pracovala. Budu jeho asistentka.

INGRID SISCHY: [směje se] Tolik jsem se nasmála u filmu (zatím poslední Guyův film), když to dítě řídilo ukradené auto. To je klasika.
MADONNA: Tady vidíš, jak jsem šťastná.

INGRID SISCHY: No, on je taky docela šťastný.
MADONNA: Ale je hezké sdílet vzájemné pocity.

INGRID SISCHY: Také máte podobné zážitky. V určitém směru pracujete ve stejných světech.
MADONNA: No, je pěkné mít vztah s někým, na koho je vyvíjen stejný tlak jako na mě.

INGRID SISCHY: Nejsem si jistá, jestli je, ale určitě bude.
MADONNA: Víš, díky jeho prvnímu filmu (Lock, Stock and Two Smoking Barrels z roku 1998), kterému se vedlo dobře, se toho od něj teď hodně čeká.

INGRID SISCHY: Chápu.
MADONNA: A druhý film si vede taky dobře. Myslím si, že jeho příští projekt je zcela odlišný. Je to velký závazek, protože tohle ještě nedělal. Rád riskuje a je skvělý scénárista. Takže jo, moc ráda bych s ním pracovala. Uvidíme, jak se to vyvine. Pro začátek začneme s tím klipem. [směje se]

INGRID SISCHY: Poslyš, už tě nebudu dál zdržovat. To nejdůležitější jsme probraly.
MADONNA: To je dobře, protože mám teď hodinu výuky hry na kytaru.

INGRID SISCHY: Jo a díky. A pošlu ti toho Ivanhoe. Brzy se uvidíme.
MADONNA: OK, skvělé. A díky. Ahoj.