Stěny Madonniny soukromé kanceláře v jejím londýnském domě jsou pokryty monumentálními a velice osobními obrazy, které za všechny ty roky nasbírala. Spojte je k sobě a dost možná vám ukážou bizarní koláž její psychologie. Madonna sedí na gauči, na sobě má modré džíny, jednoduché tričko a pod ním černou podprsenku, a především decentní make-up. Vlasy má rozpuštěné a okolo ní se rozprostírá pocit klidu. Žádná nervozita, žádná pýcha, žádná ceremonie. Pokud jste čekali hvězdu v eroticky laděném jezdeckém úboru, musíte si počkat do dalšího turné. Pokud vás napadlo, že bude v kimonu s bílými papučemi, pak jste si zjevně spletli popovou hvězdu.
V této intimní atmosféře a s půvabem sobě vlastním ke mně přichází daleko mladší a krásnější, než když se objevila na pódiu během svého turné - zveličená objektivem přítomných fotografů. Na svém posledním albu Madonna spolupracovala s populárními producenty a také autory několika písní - Pharrell Williams, Timbaland a Justin Timberlake.

JEFFERSON HACK: Jsou to nejvíc sexy producenti na světě?
MADONNA: V rámci toho, jak vypadají, nebo jakou hudbu dělají?

JEFFERSON HACK: Obojí.
MADONNA: Jo... jsou sexy!

Hudba z nového alba se line z reproduktorů, připojených k Madonnině notebooku. Autoportrét Fridy Kahlo visí přímo přede mnou - Kahlo se na něm ohlíží, tváří se vzdorovitě, bojovně, a má kolem krku zavěšenou dovádivou opičku.

"Sticky and sweet," zpívá Madonna stále dokola v tempu úvodní písně "Candy Shop", produkované Pharrellem Williamsem.

"Myslím si, že je Pharrell zcela přirozený hudebník," pokračuje Madonna. "Líbí se mi jeho vynalézavost - vzal by si moji akustickou kytaru, na kterou neumí hrát, ale zahrál by na ni jako na bicí. Našel by si láhve a lžíce a začal by jimi na ně hrát. Je ve studiu velice kreativní a líbí se mi jeho přístup k tvoření hudby bez vší té elektroniky a počítačů."

"That suga is raaawww," rapuje Madonna.

"Je to takové malé dítě a bambula... byl by schopný přijít do práce, vytáhnout bačkory s Mickey Mousem z jeho luxusní tašky a obout se do nich... (směje se) Mám pocit, že se nebere tak vážně."

Na fotografii od Helmuta Newtona je dívka, velice podobná Madonně během její SEX éry, kterak sedí na kraji postele se zbraní v puse, jako kdyby si chtěla vystřelit mozek.
Four Minutes To Save The World je naléhavá píseň, plná Timbalandových trubek, jejíž pronikavá melodie podtrhuje Madonnin sexy hlas a doplňuje ho i Justin Timberlake. Představte si něco jako Superwoman, Batmana a Robina dohromady - prostě taková apokalyptická trojka. "Zachraňte svět!" křičí na konci písně Justin.

"Můžu se na Justina jako skladatele písniček naprosto spolehnout," říká Madonna. "Sedli jsme si spolu a řekli si - fajn, vymyslíme koncept. Jaký příběh vlastně chceme říct? Přehazujeme si mezi sebou melodie a hrajeme si se slovy. Oba si rádi hrajeme s rytmem slov.

"See my booty get down," rapuje Madonna.

JEFFERSON HACK: A jaký je Timbaland?
MADONNA: Chvílemi to vypadalo, jakoby se ze studia vypařil, ale najednou si sundal sluchátka, vyskočil a dal písničce palec nahoru. Takže byl spíš takový tichý kmotr celého projektu.

Na novém albu je něco vychytrale známého, ale také něco ryze tvůrčího. Ačkoliv si bere prvky z disko zvuku předcházející desky Confessions On A Dance Floor, je to v podstatě klubové album - ovšem řádně říznuté stylem R&B. Album záměrně přichází s mainstreamovým stylem pro americké hitparády, ale také se v něm dá najít současný styl hip-hop. Madonnino nové album je vlastně koláž různých stylů, která se může stát výsledkem snažení Timbalanda i Williamse - tedy nejlepším dílem tohoto desetiletí.

"Sex with you is incredible," vzdychá Madonna.

JEFFERSON HACK: Takže jak byste popsala celkovou atmosféru této desky?
MADONNA: Více jsem nahlížela na sebe sama, protože jsem psala s Pharrellem a Justinem. Na albu Confessions, ke kterému jsem psala všechny texty, jsem chtěla zůstat stranou od všech vážných věcí, i když samotné slovo "confession" (zpověď) naznačuje vážnost. Chtěla jsem udělat uvolněnou taneční desku, ale s Hard Candy jsem se musela hluboko ponořit na úplně jiná místa... Pro mě to byla opravdová spolupráce, rozumově i umělecky.

Známé hvězdy se přidaly k Madonně, aby podpořily dobrou věc. Společnost Gucci postavila na půdě Spojených národů obrovský stan, kde Madonna hostovala večer, věnovaný ve prospěch její nadace Raising Malawi. Ve svém upřímném projevu promluvila takto: "Strávila jsem 25 let v hudebním průmyslu. Získala jsem reputaci ženy mnoha tváří. Ženy, která posouvá hranice a má reputaci provokatérky. Ženy, která nebere "ne" za odpověď, která se neustále zdokonaluje, která je členkou sekty a unesla dítě, která je ambiciózní, hrubá, neuctivá, a která se nikdy nespokojí s druhým místem. A to jsou jen ty dobré věci... Jeden den jsem se vzbudila a zeptala se sama sebe - jaké to je být nejlepší? A jak mohu být nejlepší, když vím, že se miliony lidí na celém světě ani nepokusí být tím nejlepším. Když existuji proto, že existují i ostatní, tak co vlastně pro ty ostatní dělám? Jen Bůh ví, že se starám o to svoje já."

JEFFERSON HACK: Co vás na tom večeru překvapilo nejvíce?
MADONNA: Překvapilo mě, nakolik jsem byla nervózní. Když jsem tu akci organizovala, cítila jsem zodpovědnost. Ačkoliv jsem také cítila velký tlak, neměla jsem tušení, jak z toho budu nervózní. Nakonec to byla daleko intimnější akce, než jsem si myslela, že bude. Bylo to intimní a zároveň velkolepé.

JEFFERSON HACK: Jaká pro vás byla nejlepší chvíle večera?
MADONNA: Když Rhianna začala hrát a já věděla, že si mohu odpočinout - zatančit si a nedělat si starosti. Do té chvíle jsem se cítila zodpovědná za všechno.

JEFFERSON HACK: Fráze "I am because we are" (Existuji proto, že existují i ostatní) byla sloganem celého večera - dalo by se tedy říct, že jste vždy soucítila s ostatními lidmi, nebo to je něco, co jste se naučila až později?
MADONNA: Myslím, že jsem vždycky soucítila s lidmi v mém blízkém okolí. Vždy jsem opatrovala svoji rodinu, bratry i sestry, ale také lidi okolo mě - se kterými pracuji, ať už jsou to hudebníci nebo tanečníci. Vždycky jsem lidi přijímala a snažila se je ospravedlňovat. Ale nikdy jsem detailně nepomýšlela na moji zodpovědnost vůči světu.

Upoutávka na dokument I Am Because We Are, který Madonna produkovala, nám objasňuje, nakolik jsou naše životy komplikovaně propojeny s virem HIV/Aids v Africe a chudobou. V upoutávce vidíme černobílé fotografie opětí viru Aids a zároveň rozhovory s občany Malawi. V Africe je bezpochyby stav nouze, ale jak si Madonna vybrala Malawi? Odpověď zní jasně: "Nevybrala. Malawi si vybralo mě."
"Čím víc toho víte, tím zjišťujete, že vlastně nevíte skoro nic a nemůžete se k věcem otočit zády," říká Madonna. "Předpokládám, že to je důvod, proč lidé obecně nechtějí vědět víc. Je jim jasné, že pokud se dozvědí něco navíc, musí o to víc něco dělat. Žijeme ve světě plném odvracení se od druhých, takže je jednoduché být natolik zaměstnaný, abychom se nestarali. Takže pro mě je výzva žít ve světě, ve kterém si můžeme užívat všechno, co nám nabízí, ale nesmíme se odvracet od problémů až příliš, protože jinak si nevšimneme, že svět kolem nás doslova utíká."

"Save the world," říká Timberlake na konci nového singlu.

JEFFERSON HACK: Jak jste zvládla práci na nové desce, zatímco jste produkovala film v Malawi a dávala dohromady benefiční večer?
MADONNA: Zjistila jsem, že dělat hudbu je pro mě jakási protilátka proti nesnesitelným starostem. Confessions On A Dance Floor bylo pro mě osvobození, a tak tomu bylo i u Hard Candy. Vybudovala jsem ve sklepě svého domu střižnu pro dokument, kde jsem se dívala na hodiny a hodiny materiálu, jak lidé umírají, a poté jsem se přesunula do studia. Vystřihla jsem spoustu částí, které by lidé neunesli - spoustu bolestivých věcí. A když jsem viděla ty obrazy stále dokola - ve kterých děti umírají, matky pláčou, pohřbívají své děti nebo i děti své rodiče - potřebovala jsem od toho uniknout. Jít do studia byl ten únik. Neříkám, že to bylo snadné, ale byly to dva protiklady.

"The road to hell is paved with good intentions," zpívá Madonna.

JEFFERSON HACK: Máte nějaký nezrealizovaný sen, který se týká vašeho vystoupení?
MADONNA: Vždy jsem chtěla dělat taková intimnější představení. Mým snem je objíždět operní sály a dělat v nich moji show, ale jak víte, kdo vlastně vydělává peníze v operních sálech?

JEFFERSON HACK: Ale pokud je to váš sen, jednou byste ho měla zrealizovat...
MADONNA: Moje show bývají obvykle složité. Nedají se rozšiřovat nebo měnit v rámci velikosti pódia. Takže vlastně sebe tlačím trochu do rohu a vybírám si pouze místa, která vyhovují požadavkům mé monstrózní produkce. Vždy jsem chtěla udělat velkolepou show v malých halách, ale nikdy to nebylo možné.

JEFFERSON HACK: Ale není to právě ta výzva - udělat velkolepost, která vypadá intimně?
MADONNA: Miluji divadlo a jeho kouzlo. Ráda chodím na show jako je Cirque du Soleil, protože jste tak blízko. Můžete slyšet lidi dýchat a vidíte jejich pot, vidíte jejich práci. A přesto jste vtaženi do té magičnosti celého vystoupení, kde vás šálí iluze jednoho reflektoru a také nebezpečí toho, že je to celé naživo. Už to nemůžete vzít zpátky. Všechno záleží na jednom momentě. Jestliže uděláte chybu, už je to vaše chyba, každé vystoupení je prostě jiné. Každé publikum mění vaše představení. A to se mi zamlouvá ze všeho nejvíc.

JEFFERSON HACK: Myslíte si, že se v budoucnu budete stále nutit vystupovat na tak fyzicky náročné úrovni? Se vším tím důrazem na tanec a na vaše tělo?
MADONNA: Jo, nejspíš ano, protože jsem masochistka. (směje se)

Madonna drží nádherný černobílý portrét Edith Piaf. Je na něm znázorněna jako malá postava na pódiu v hale Olympia. Fotografie, vyfocená z předních sedadel, zachytila celou její sílu a zranitelnost. "Tenhle obrázek miluji," říká Madonna. Ukazuje umělkyni milovanou, leč osamocenou, jako ostrov v moři.

JEFFERSON HACK: Cítíte se na pódiu zranitelně, nebo naopak nepřemožitelně?
MADONNA: Obojí.

JEFFERSON HACK: Mohla byste popsat některé emoce, které vám probíhají hlavou během vaší show?
MADONNA: Někdy mám chvíle, kdy se cítím nesmírně nepřemožitelná a vím, že mám obecenstvo v hrsti - vím, že je všechno absolutně perfektní... a pak mám panické stavy, kdy mám pocit, že všichni vydýchávají můj vzduch a že nemohu splnit každého očekávání - a že zemřu rovnou na pódiu.

JEFFERSON HACK: A jak se z tohoto stavu dostáváte?
MADONNA: Normálně se otočím k publiku zády, zhluboka se nadýchnu a řeknu si, že je to jen dočasné.

JEFFERSON HACK: Takže nezáleží na tom, když to poděláte?
MADONNA: Nebojím se, že to podělám - mám panický stav, že mi všichni berou můj vzduch. Je to těžké popsat. Když na vás přijde pocit úzkosti, nemůžete si to rozumově odůvodnit - samozřejmě je tam pro mě dost kyslíku, ale nikdy se mi to nestává venku, jen ve vnitřku sportovních arén, které vypadají stísněně... najednou cítím strach z uzavřených prostor. Není to strach z mého výkonu.

Filth And Wisdom, Madonnin režijní debut, měl nedávno premiéru na berlínském filmovém festivalu Berlinale, a vyšly na něj smíšené kritiky. Každopádně je na něj Madonna pyšná, a to se týká i výkonu hlavní hvězdy filmu Eugene Hutza. Ať už jako herečka, nebo v tomto případě spoluscénáristka a režisérka, dostávala Madonna jen minimální podporu od filmového průmyslu. Ačkoliv předvedla některé přesvědčivé výkony (Desperately Seeking Susan, Dick Tracy) či příležitostná vrcholná díla (Evita), nejvíce však vládne světu krátkých filmů. Za všechny jmenujme video Stevena Kleina X-STaTIC PRO=CeSS, které se objevilo v dokumentu Jonase Akerlunda I'm Going To Tell You A Secret. Madonna je bezpochyby hvězdou krátkých filmů posledního století, a ta, která tento styl povýšila na výtvarné umění.

JEFFERSON HACK: V propagačním listu k Filth And Wisdom je napsáno: "Ať už si zvolíme cestu moudrosti nebo cestu špíny, skončíme na tom stejném osvíceném místě." Věříte tomu?
MADONNA: Myslím, že si musíme vybrat - i když si zrovna vybereme špatnou cestu, budeme na jejím konci o to rychleji. Nemyslím si, že se svět nějak kamarádí s těmi, kteří se neumí rozhodnout. Musíte si vybrat a jít tou cestou. Pokud si vyberete cestu moudrosti, dříve nebo později budete chtít tu špínu, neřest. Pokud si zvolíte cestu špíny, dříve nebo později budete chtít osvícení. Takže nakonec skončíte na tom stejném místě.

JEFFERSON HACK: Nelze balancovat na hraně obou těchto pojmů?
MADONNA: Neřekla jsem, že to nelze, ale že je špatné soudit lidi na jedné či druhé straně. Můžete se leccos naučit ve škarpě, ale leccos i na osvíceném místě... to rozhodně. A ve skutečnosti považuji lidi, kteří měli svoji temnou stránku a vymanili se z ní, za daleko zajímavější.

JEFFERSON HACK: Protože to přežili a mají příběh, který mohou vyprávět...
MADONNA: Nejvíce světla vychází z přemožené temnoty... Na Madonnině stole jsou fotografie manžela Guy Ritchieho a jejích tří dětí - jedenáctileté Lourdes, sedmiletého Rocca i posledního přírůstku do rodiny Davida. Vždy se nechtěla přizpůsobovat a i teď, když je nejlépe prodávanou umělkyní na světě a bude jí 50, je schopná radikálně vystupovat proti veřejnému mínění - ať už se to týká zkrášlujících chirurgických zákroků nebo toho, že nenechává dívat svoje děti na televizi. Při každém rozhovoru striktně rozlišuje hranici mezi veřejným a soukromým životem. Díky rozšiřování její rodiny a duchovní stránce je to o to složitější - čím méně toho Madonna o sobě řekne, tím více se novináři snaží z ní dostat.

"If it's against the law, arrest me. If you can handle it, undress me," zpívá Madonna.

JEFFERSON HACK: Chci se vás zeptat na strach a na to, čeho se nejvíc bojíte.
MADONNA: Myslím si, že všechny obavy pramení ze strachu ze smrti. Tak abych byla naprosto upřímná - bojím se smrti.

JEFFERSON HACK: Bojíte se i tzv. "smrti zaživa"?
MADONNA: Konec čehokoliv je vlastně skrytá smrt. Konec vztahu, konec kariéry, konec života - toho fyzického, který známe. Sedím tady a pořád se něčeho vědomě bojím? To ne. Myslím si, že je to záležitost našeho nevědomí. V momentě, kdy se něčeho bojíme a hluboce se nad tím zamyslíme, dovede nás to k jediné věci - smrti.

JEFFERSON HACK: Považujete věk za výhodu nebo spíše za spornou otázku?
MADONNA: Je to výhoda z hlediska toho, že máte více zkušeností a dáváte si pozor, abyste neopakovali ty samé chyby. A připadáte si moudřejší a méně impulzivní. Je skvělé cítit se zkušeně. Ale také pracuji s lidmi, kteří jsou o půlku mladší než já, takže musím tvrdě pracovat na tom, abych s nimi udržela krok... ale to hlavní je, že jim všem můžu nakopat ty jejich zadky! Takže jsem teď v pohodě. (směje se) Aspoň se mi pořádně zapalují lýtka.

JEFFERSON HACK: Cítíte se stále nějak citově spojená s obrazy z vaší minulosti, nebo se k nim nehlásíte?
MADONNA: Někdy, když vidím svoji fotku a hned si na ten moment vzpomenu, vrátí mi to moje vzpomínky, velice konkrétní vzpomínky. A na jiné fotky se podívám a říkám si: "Kdo to je? Vždyť já tu holku neznám!" (směje se) Žádné z nich nelituji, ale někdy si pomyslím věci typu: "Ó, Bože, co jsem si to jenom myslela... Proč jsem si na sebe vzala tohle a proč jsem udělala zrovna tohle?"